Na otázku řeckého webu, zda Željko Obradović odpovídá jeho očekáváním, francouzský reprezentační rozehrávač, který koncem července přišel z ASVELu, odpovídá:
„Je přesně takový, jak jsem si ho představoval. Upřímně řečeno vlastně ještě lepší. A to je velmi pozitivní. Nikdy neříkám nic negativního o žádném trenérovi, ale nečekal jsem, že bude vzbuzovat tolik důvěry. Dbá na to, abyste rozuměli hře a tomu, co od vás očekává, a zároveň vás nechá dělat na hřišti to, co umíte. To opravdu oceňuji. Zvlášť hráčům, kteří mají občas potíže, vždy dokáže vrátit důvěru v jejich rozhodnutí. To na trenérovi opravdu oceňuji, stejně jako jeho systémy. Příjemně mě překvapily systémy kolem rozehrávače, situace bez míče a tak dále. Nechci toho prozrazovat příliš, ale bylo to něco, co jsem opravdu chtěl vidět zblízka. Když byl v Partizanu, neměli kromě Dantea Exuma klasického rozehrávače, a přesto dokázal odehrát vynikající sezonu a dostat tým do play off bez kádru plného takových talentů. O to je to neuvěřitelnější a působivější. Takže ano, je to pravda.“
Sylvain Francisco mluví také o svých osmi sourozencích a o tom, že byl zpočátku mlčenlivý.
„Se svými sourozenci jsem si velmi blízký. Vyrostli jsme v těžké čtvrti, opravdu velmi těžké, s drogami, kriminalitou a tak. Takže bych neřekl, že mi to přímo pomohlo se spoluhráči, protože od přírody jsem nebyl nijak zvlášť společenský. Byl jsem spíš uzavřený, rezervovaný a moc jsem nemluvil.
Pomohla mi komunikace s trenéry. Vždycky mi říkali, že aby se člověk stal lídrem, musí mluvit, rozumět svým spoluhráčům a těm, s nimiž sdílí hřiště. Největší výzvou mé kariéry bylo stát se komunikativnějším a lépe komunikovat se spoluhráči, a to mi až dodnes hodně pomohlo. Umožnilo mi to pochopit, jak být dobrým rozehrávačem.
Existuje vůdcovství, které se na hřišti projevuje beze slov, ale někteří hráči potřebují i slovní komunikaci. Pro mě bylo výzvou, jak vést tým. Vždycky jsem si přál, aby mi spoluhráči, když jsem po jednom, dvou nebo třech letech odcházel z týmu, řekli: ‘Chyběl jsi mi, bylo skvělé s tebou hrát.’ To znamená, že jsem zanechal stopu. To byla moje největší výzva a rodina mi pomohla být otevřenější, rozumět hráčům a neustále sledovat videa.“
Dva z jeho bývalých trenérů působí tuto sezonu v Řecku: Vasilis Spanoulis v Arisu a Andrea Trinchieri v PAOKu. Sylvain Francisco popisuje svůj vztah s oběma muži.
„Spanoulis, pamatuji si, že mi vždycky říkal, že jsem kompletní hráč. Opakoval mi: ‘Máš cenu milionu dolarů.’ To mi řekl před mým odchodem do Euroligy. Pořád mi říkal: ‘Hraj instinktivně, hraj tak, jak umíš. Protože když nebudeš hrát instinktivně, nestaneš se hráčem za milion dolarů, kterým můžeš být, budeš jen stagnovat.’ Pamatuji si to, jako by to bylo včera.“
A Andrea… Andrea byl tak zábavný. Vždycky mi říkal, jak si cení mé povahy. Že jsem velmi soutěživý, že vždycky chci víc. Říkal mi, ať se nikdy nevzdávám. A dodával: ‘Líbí se mi na tobě všechno, i chvíle, kdy se rozzlobíš.’
Protože jsem velmi soutěživý, stává se mi, že se rozzlobím, ne na trenéra nebo na spoluhráče, ale sám na sebe. Tak šílené to je! Ale on mi vždycky říkal: ‘Buď sám sebou. A když něco nebude v pořádku, zeptej se mě.’ A když přišla řada na mě, abych šel na hřiště, říkal mi: ‘Předveď mi svou magii.’
Obradović poprvé vede francouzského rozehrávače, který v létě přišel z ASVELu
Srbský kouč podepsal s Panathinaikosem smlouvu na tři sezony a 10,5 milionu eur, několik měsíců poté, co v listopadu 2025 rezignoval na post trenéra Partizanu Bělehrad. Sylvain Francisco o této budoucí spolupráci mluvil už v srpnu, než s ním začal denně pracovat.
Francouzský reprezentant patří v této sezoně mezi sedm nejlépe placených hráčů Euroligy, po boku spoluhráče Guerschona Yabuseleho.
